První dětské lásky zpravidla bývají spontánní, nevinné a nezapomenutelné. První zamilování, první pusinkování někdy v předškolním věku, držení se za ruce a radost v dětských očích plných zamilovaných jiskřiček. První lásky našich dětí bychom my rodiče neměli zlehčovat ani přehlížet. Děti ji totiž berou smrtelně vážně.
První lásky většinou vznikají ve chvíli, kdy dítě přijde do kolektivu, což je nejčastěji školka. Zde se pro každého najde někdo, kdo se mu líbí. Tato zkušenost je pak připravuje na jejich budoucí milostný život.
Někdy okolo třetího roku si děti začínají všímat, že existují jisté anatomické rozdíly, a to je velmi zajímá, a mnohdy to vede o snahu se sblížit. Začínají se vodit za ruku nebo se začnou dokonce pusinkovat. Typické pro dětskou zamilovanost však bývá to, že tato láska vydrží jen krátkou dobu. Většinou uhasne stejně rychle, jako vzplála. Přesto není o nic méně důležitá, než láska dospělá.
Děti i v útlém věku dovedou prožít vzplanutí, pocit radosti a štěstí. A také zklamání, které mnohdy velmi bolí, neboť děti ještě neumí se svými pocity pracovat či se nad nimi povznést.
Předškolní děti však svou první láskou žijí, inspirují se od ní, a takové pocity a jednání s nimi putuje až do dospělého života. Jsou velmi citově silné, což je dáno především tím, že zamilovaný pocit je pro dítě něčím úplně novým. Směruje ho totiž na někoho, kdo není členem rodiny, a díky němu se učí navazovat kontakty a novou formu komunikace. Prvně zažívá, jaké to je tvořit pár, ale i to, jaké to je být odmítnutý.
Co se škádlívá, to se rádo mívá
Děti si také často své city a vyznání dávají najevo různým pošťuchováním, taháním za vlasy a škádlením. Předškolní děti jsou bezprostřední a málokdy se stydí. Ve školním věku děti již své lásky tají před ostatními spolužáky i před rodiči. Až s příchodem puberty se prožívání lásek začne výrazně měnit. Souvisí to především se změnami, které se odehrávají v tělesné rovině, a jsou podmíněny proměnou hormonálních funkcí.